Menu

Kontakt

MUZEUM PERNÍKU

V Perníkové chaloupce č. p. 38
533 52 Ráby u Pardubic
Czech Republic

(+420) 466 612 474
(+420) 602 413 134

info@pardub.cz
 
 

Lovčí zámeček z roku 1882

Lovčí zámeček z roku 1882
Letohrádek barona Drasche z Wartinberka v oboře pod Kunětickou horou, rok 1895.
V červnu roku 1881 koupil pardubické panství včetně zámku v Pardubicích a zříceniny hradu Kunětická hora rytíř Richard Drasche z Wartinbergu (1850-1923), jenž byl v roce 1884 císařem Františkem Josefem I. povýšen na barona. O prodeji referovaly 24. 6. 1881 noviny Pernštýn: "Velkostatek Pardubice jest skutečně prodán úvěrním ústavem a sice ryt. R. Draschemu za 2,020.000 zl. Kupní smlouva podepsána byla již minulou sobotu. Úvěrní ústav koupil velkostatek ten v roku 1863 veřejnou dražbou za 1,813.000 zl. a v době užívání vynášel statek ten úvěrnímu ústavu značného výtěžku, jelikož hospodářství zavedeno bylo tím způsobem, aby jen ústav z něho těžil, nehledíc nikterak k tomu, zda i hospodaření to jde velkostatku k duhu. Nyní ovšem toužebně se očekává, jaké bude hospodářství nového majitele a má se za to, že nebude to as nikterak o něco lepší jak dosud" (s. 217). Pan baron byl rakouský velkoprůmyslník, také uznávaný geolog, cestovatel a malíř - krajinář.

V roce 1882 započal se stavbou loveckého letohrádku či zámečku v lese pod Kunětickou horou, který měl sloužit jako jeho reprezentativní sídlo pro vzácné hosty zejména z řad parforsní společnosti. Již v říjnu 1882 vyšla obsáhlá recenze v novinách Pernštýn, kde se mimo jiné uvádí: „Vše od hřebene střechy až k základům tvoří jemný soulad s krásami lesními... Schody, jež vedou uvnitř z přízemí do prvého poschodí a podstřeší jsou skvostným a drahocenným zábradlím opatřeny“. Zámeček byl tedy postaven a vybaven za méně než 1 rok! Budova Lovčího zámečku, jejíž stavbu vedl a projektoval rodák z východočeských Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml. (1845-1892), dnes připomíná švýcarská horská sídla a je považována za stavbu v alpském stylu. Redaktor Jan Kahásek to ale tehdy viděl jinak: "Tato práce jest prvním moderním upotřebením slohu české chalupy (provedena r. 1882). Jest věru čeho litovati, že nevešla v širší známost alepoň odborníků. Ale zdejší umělecké kruhy, bohužel, všechno, co ve Vídni vzniká, rádi opomíjejí mlčením, i když se tím upřímným vlastencům nejtrpčí křivda činí" (Sborník Čechů Dolnorakouských, 1895, s. 100). V rábské kronice se uvádí, že tam bylo „25 pokojů obytných a 8 místností služebních.“ K hospodářství náležela ještě budova s konírnami a bytem správce (dnes č.p. 58). Strážce letohrádku měl vlastní dům (dnes č.p. 40 „Hájovna“ u hlavní silnice).

Kolem letohrádku dal baron vysázet vzácné cizokrajné stromy, vonné douglasie a měkkolisté jedle do podoby „skvostně upraveného“ zámeckého parku. Tyto pozemky byly oploceny, jak dokládají dobové fotografie i turistický průvodce "Pardubice a Kunětická hora" (1921), když popisuje cestu na sever od zvoničky v obci Ráby po dnešní hlavní silnici: "Odtud stoupáme do blízkého lesa, v němž do r. 1778 bývala daňčí obora. V pravé části plotem ohraničené jest villa bar. Drascheho, který byl vlastníkem Hory Kunětické" (s. 21).

Všechny nemovitosti tohoto "dravého cizáka", jak byl příznivci Musejního spolku z Pardubic a nepřáteli tehdejšího státního zřízení Rakousko-Uherska nazván v dobovém tisku, byly po vzniku Československé republiky (1918) záborovým zákonem  č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového, ze dne 16. dubna 1919 vyvlastněny. V režii První pozemkové reformy baron Drasche v roce 1920 převedl hrad Kunětická hora na pardubický Musejní spolek, jenž ho měl v pronájmu již od 1. 10. 1917, a Lovčí zámeček s pozemky, okolními lesy a dalšími nemovitostmi (včetně dnešní Restaurace u Nouzů v Hradišti na Písku) přepsal v říjnu 1922 na manžele Františka a Marii Aschenbrennerovy (sňatek 1904). Pan František Aschenbrenner (nar. 1874) byl vrchním ředitelem Moravské agrární a průmyslové banky (zal. 1908) a na počátku roku 1919 dle svědectví Karla Leopolda (Vzpomínky z prvých dob ministerstva financí, s. 50) se podílel na měnové reformě dr. Aloise Rašína (1867-1923), jenž byl ostatně autorem i textu výchozího zákona o zřízení samostatného státu československého ze dne 28. 10. 1918.

V listopadu 1938 Lovčí zámeček s provozními budovami a okolními lesy kupuje Miloslava Sudková (1900-1982) z Bílé Třemešné a přebudovává ho na penzion a ozdravovnu pro hosty, kterou následně pronajímá Jaroslavovi Sudkovi (bratrovi Josefa Sudka, manžela paní majitelky Sudkové). Paní majitelka Sudková měla dceru Evu (1928-2003) a Helenu. Z dobového propagačního letáku víme, že „Pension disponuje 28 prostornými, čistě a vkusně zařízenými pokoji 1, 2, 3 až 4 lůžkovými a společenskými místnostmi.“ V penzionu se např. v letech 1941-42 opakovaně rekreoval známý hudební skladatel a malíř Josef Bohuslav Foerster (1859-1951), prezident České akademie věd a umění a pozdější národní umělec (1945).  Jako mnoho jiných nemovitostí v protektorátu Čechy a Morava byl zabrán německými úřady pro ozdravné pobyty mládeže na venkově (Kinderlandverschickung - KLV) a Hitlerovu mládež (Hitlerjugend). Byli zde proti vůli majitelů a provozovatele penzionu Jaroslava Sudka od září 1942 asi 2 roky.

Po Vítězném únoru 1948 byl zámeček vyvlastněn podruhé, nyní znárodněn. V letech 1953-1955 zde byl Domov mládeže - internát OU SPZ č. 18 (Odborné učiliště Státních pracovních záloh). Po něm zde byl Domov důchodců a v roce 1965 Ústav sociální péče pro mládež, který celý nově oplocený areál někdejšího zámeckého parku  s budovami užíval až do srpna roku 2000. V Domově důchodců a v Ústavu pracovaly řádové sestry (kongregace Nejsvětějšího Spasitele), které ale musely počátkem 80. let odejít. V 70. letech byla postavena vedle zámečku moderní „bílá budova“ (dnes čp. 151) jako provozní zázemí a kanceláře Ústavu a ještě v 80. letech byla tato budova rozšířena o velkou kuchyň s jídelnou.

Po roce 1990 získal oplocený areál v restituci pan ing. Petr Mlejnek z Bílé Třemešné (vnuk paní Sudkové) ve značně zanedbaném stavu. Po přesídlení Ústavu v srpnu 2000 do nově vybudovaného areálu "Domov pod Kuňkou" na jižním okraji obce Ráby byly budovy zámečku s provozním zázemím prázdné, neboť restituent pro ně marně hledal uplatnění, až si je v roce 2003 pronajala k podnikání firma KAM NA PARDUBICKU s. r. o. rodiny Šormových, která se o ně s láskou stará do současnosti, postupně je opravuje a na nemovitosti uplatňuje své předkupní právo.

Budova zámečku č.p. 38 s provozním zázemím č.p. 58 se z nemocničního stylu 70. let proměnila v pohádkovou Perníkovou chaloupku s Muzeem perníku. Postupně jsou také opravovány zámecké interiéry s nástěnnými malbami v 1. patře budovy, které jsou již příležitostně přístupné veřejnosti. Sousední „bílá budova“ č.p. 151 dnes slouží jako penzion a školící středisko.

V roce 2014 zastupitelé obce Ráby (Ing. Jana Procházková, Mgr. Jana Trnková, Josef Soukup, Ing. Vojtěch Černík, Zdeňka Morchová, Vladimír Vachek a Jiří Frencl) přijali nový územní plán, který plochu určenou pro občanskou vybavenost a k podnikání na pozemcích uvnitř oploceného areálu Lovčího zámečku zmenšil na čtvrtinu původní výměry ve prospěch biocentra RBC 1758 (vně oploceného areálu), a tak vytvořil prostor pro budoucí možné (již třetí!!!) vyvlastnění pozemků, donedávna určených k živnostenskému podnikání, tentokrát na základě zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Bylo by stejně legální a nemravné, jako znárodnění za socialismu. Bude se bezpráví na základě zákona či historická křivda (1948) na restituovaném majetku opakovat?