80. léta - Jižní rozšíření a dobudování Jednot. vnitřního tr [ Evropská unie ]

80. léta - Jižní rozšíření a dobudování Jednotného vnitřního trhu
Na počátku roku 1981 se desátým členem Evropských společenství stalo Řecko, nejjižnější a nejchudší členská země Společenství.

Změny, které proběhly v sedmdesátých letech, znamenaly ve svých důsledcích nebezpečí stagnace integračního procesu - ropné šoky a další vývoj ve světové ekonomice spolu s větším rozpětím úrovně rozvoje a ekonomické struktury členských států (spolu se zvýšením počtu jejich zástupců v orgánech Společenství) kladly stále větší nároky na společnou ekonomickou spolupráci a na rozhodovací proces. Tyto obtíže se však nakonec staly podnětem pro prohloubení integračních snah v polovině let osmdesátých. Téměř současně se vstupem Španělska a Portugalska v roce 1986 byly, především za účelem dokončení jednotného vnitřního trhu, přijaty další dva významné dokumenty:

"Bílá kniha o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992", jež přinesla důkladnou analýzu situace a ukázala, že na cestě ke skutečnému jednotnému trhu stojí tři skupiny překážek:
1. fyzické - překážky na hranicích mezi členskými státy, bránící skutečně volnému pohybu zboží a osob;
2. technické - existence různých technických standardů v každém členském státě přispívalo k roztříštěnosti trhu;
3. daňové - různé systémy nepřímého zdaňování, zejména sazby daně z přidané hodnoty si vynucovaly hraniční kontroly.
K odstranění těchto základních problémů byl zároveň vypracován podrobný program (tzv. Program 1992) s návrhy téměř 300 legislativních opatření.

"Jednotný evropský akt", který byl první významnou revizí Římských smluv o založení ES a upravil potřebný právní rámec pro realizaci Programu 1992 - zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek, čímž měl konečně vzniknout ekonomický prostor bez vnitřních hranic, který byl předpokládán již původními Římskými smlouvami. Změna spočívala ve významné reformě rozhodovacích mechanismů v orgánech Společenství, neboť Rada ministrů získala pravomoci přijímat rozhodnutí, týkající se zavádění jednotného vnitřního trhu, kvalifikovanou většinou místo dosavadní praxe jednomyslnosti, což velmi výrazně přispělo k akceschopnosti celého rozhodovacího procesu. Další změny, které Jednotný evropský akt přinesl, byly:
1. začlenění Evropské rady do institučního rámce Evropských společenství;
2. rozšíření působnosti EHS o sociální politiku a posilování soudržnosti zemí Společenství zmenšováním rozdílů v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů;
3. rozšíření hospodářské politiky koordinované na úrovni ES o podporu výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí;
4. důraz na sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí - první oficiální zmínky o hospodářské a měnové unii;
5. snahy o nové formulování zahraniční politiky s cílem, aby země ES mohly důsledně, solidárně a účinně hájit společné zájmy - aby stále více "mluvily jedním hlasem".
Tyto kroky k rozšíření spolupráce o nová témata již směřovaly k postupné komplexní přeměně dosavadních společenství v Evropskou unii.
DALŠÍ INFORMACE: http://www.euroskop.cz
Typ záznamu: Evropská unie
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 2, 05.12.2002 v 13:54 hodin