Právo ES [ Evropská unie ]
Příčiny úpravy
Návrh Komise EHS z konce 70. let dovršit vytváření společného trhu a odbourat zbylé bariéry vzájemnému obchodu a podnikání implikoval také změny v přístupu k individuálním právům občanů jednotlivých členských zemí EHS. A to nejen proto, že mělo dojít k vytvoření velkého tržního prostoru, který měl být založen na svobodě pohybu zboží, kapitálu a služeb, ale především proto, že jedním z hlavních cílů vytvoření vnitřního trhu bylo poskytnutí úplné svobody pohybu pracovní síle a osobám.
Tento návrh Komise byl připravován v první polovině 80. let a realizován v jejich druhé polovině. Přiznal procesu evropské integrace nový rozměr. Rozhodnutí o vytvoření vnitřního trhu zahrnovalo nový právní systém ochrany pohybujících se osob, zaměstnanců, podnikatelů, studentů apod. Přiznání politické dimenze procesu evropské integrace po pádu železné opony obohatilo charakter evropské integrace nevídaně - bylo nevyhnutelné definovat práva občana Evropské unie. Základem definice práv občana Evropské unie, která vznikla v roce 1993, je Evropská konvence o lidských právech a její dodatkové protokoly. Avšak Konvence nepokrývá všechna práva, které existence vnitřního trhu umožňuje. Vnitřní trh Unie nabízí i něco víc - ochranu v rámci svobody všech občanů Evropské unie usazovat se na území všech států Evropské unie, tam podnikat, studovat a připravovat se na budoucí povolání.
Definice a obsah
Základní definici občanství Unie obsahuje Maastrichtská smlouva uzavřená v roce 1992. Z ní můžeme vyčíst, že Unie chrání základní práva občanů, práva občanů vyplývající z existence čtyř svobod a individuální demokratická práva občanu.
Základem práv občanů Evropské unie je respektování základních lidských práv a svobod. Všechny členské státy mají povinnost respektovat lidská práva a svobody jednotlivce. Pokud lidská práva členská země nerespektuje, může se vystavovat ekonomickým a politickým sankcím, suspendování části členství nebo úplné ztrátě členství. Toto nové ustanovení bylo přijato summitem hlav států a vlád v Amsterodamu v roce 1997 a znamenalo otevřené se přihlášení Evropské unie k politice Rady Evropy na poli ochrany lidských a občanských práv. V této souvislosti spolupracují orgány Evropské unie úzce s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva. Také země, které chtějí do Unie vstoupit, musí prokázat, že jsou schopny garantovat základní občanská práva a svobody. První kodaňské kritérium přijaté summitem hlav států a vlád v roce 1993 připomíná všem kandidátům na členství, že ochrana lidských a občanských práv, ochrana menšin a tolerance k etnickým skupinám tvoří jedno z hlavních kritérií vstupu do Unie.
Vedle politických základních občanských a lidských práv má Evropská unie ambici garantovat základní sociální práva občanů Evropské unie. Podle znění novelizované Římské smlouvy a na základě změn, které přinesla Amsterodamská smlouva, mohou orgány Unie přijmout rozhodnutí k boji s formami diskriminace založené na rozdílu v pohlaví, rase, náboženství, věku nebo sexuální orientaci. Unie formálně i prakticky zaručuje rovné postavení mužů a žen v práci a v životě. Ochrana dat všech občanů a zaměstnanců je také zaručena.
Amsterodamský summit posunul také chápání práva na vyznání v rámci Unie. Unie garantuje právo církví a náboženských skupin působit na území Unie, pokud nenarušují vnitřní bezpečnost nebo veřejný pořádek. Unie také zaručuje ochranu postižených občanů EU, především v rámci fungování vnitřního trhu Unie. Tato formulace musí být v budoucnosti rozpracována do mnohých směrnic a nařízení, které budou formální ochranu prakticky uplatňovat. Ve všech státech Evropské unie byl zrušen trest smrti, nebo se nevykonává. Zrušení trestu smrti je také jednou z podmínek, které musejí kandidátské země před vstupem do Evropské unie splnit.
Maastrichtská smlouva také přinesla všem občanům právo volit ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do místních zastupitelstev bez ohledu na to, zda pobývají v zemi svého původu nebo v jiné členské zemi EU, kde momentálně pracují nebo žijí. Občané Evropské unie také mohou podat petici Evropskému parlamentu. Ten ovšem může vyšetřovat pouze podezření z pochybení orgánu Unie při uplatňování práv občanů Evropské unie. Občan se může se svým podezřením z nesprávného postupu orgánů Unie obrátit i na Evropského ombudsmana (ochránce lidských práv), který věc vyšetří. Ochránce lidských práv je volen Evropským parlamentem.
Evropská unie si zakládá na své transparentnosti. Občan Evropské unie má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie. Faktem je, že Evropská komise donedávna nezveřejňovala ani svůj program jednání na svých internetových stránkách. Tato skutečnost byla předmětem ostré kritiky. Nová Komise pod vedením Romana Prodiho slíbila tuto situaci změnit. Občané mají také právo dozvědět se výsledky hlasování v Radě Evropské unie v případě, že Rada hlasuje o návrhu legislativního aktu. V tomto případě má také občan Evropské unie právo seznámit se s odůvodněním hlasování učiněným jednotlivými národními zástupci v Radě. V současné době se jedná o tom, zda zasedání Rady budou přenášena v přímém přenosu, aby byla zaručena nejvyšší míra transparentnosti. V případě, že se občan Evropské unie nachází mimo hranice Evropské unie, má právo na konzulární ochranu a pomoc jakéhokoliv členského státu i tehdy, když zemi původu občana EU nemá se zemí, ve které se právě nachází, diplomatické styky.
Unie však odmítá jakékoliv spekulace, že by občané Evropské unie ztráceli svá státní občanství. Každý občan Evropské unie je především občanem národního státu. Právní experti Komise a Rady tvrdí, že občanství Evropské unie státní občanství nenahrazuje, nýbrž nad rámec práv poskytovaných v rámci státního občanství přidává práva nová.
Kodifikací základních občanských, politických, ekonomických, sociálních a dalších práv v Evropské unii se stala Charta základních práv EU, kterou na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 vyhlásily slavnostně Rada EU ,Evropský parlament a Evropská komise. Orgány EU by se tak měly při svém konání řídit principy v Chartě obsaženými. Občané EU, kteří se budou domnívat, že některé z jejich Chartou daných práv bylo porušeno, mohou se při soudních sporech před národními soudy na Chartu odvolávat a soudy by měly k její existenci přihlížet.
Návrh Komise EHS z konce 70. let dovršit vytváření společného trhu a odbourat zbylé bariéry vzájemnému obchodu a podnikání implikoval také změny v přístupu k individuálním právům občanů jednotlivých členských zemí EHS. A to nejen proto, že mělo dojít k vytvoření velkého tržního prostoru, který měl být založen na svobodě pohybu zboží, kapitálu a služeb, ale především proto, že jedním z hlavních cílů vytvoření vnitřního trhu bylo poskytnutí úplné svobody pohybu pracovní síle a osobám.
Tento návrh Komise byl připravován v první polovině 80. let a realizován v jejich druhé polovině. Přiznal procesu evropské integrace nový rozměr. Rozhodnutí o vytvoření vnitřního trhu zahrnovalo nový právní systém ochrany pohybujících se osob, zaměstnanců, podnikatelů, studentů apod. Přiznání politické dimenze procesu evropské integrace po pádu železné opony obohatilo charakter evropské integrace nevídaně - bylo nevyhnutelné definovat práva občana Evropské unie. Základem definice práv občana Evropské unie, která vznikla v roce 1993, je Evropská konvence o lidských právech a její dodatkové protokoly. Avšak Konvence nepokrývá všechna práva, které existence vnitřního trhu umožňuje. Vnitřní trh Unie nabízí i něco víc - ochranu v rámci svobody všech občanů Evropské unie usazovat se na území všech států Evropské unie, tam podnikat, studovat a připravovat se na budoucí povolání.
Definice a obsah
Základní definici občanství Unie obsahuje Maastrichtská smlouva uzavřená v roce 1992. Z ní můžeme vyčíst, že Unie chrání základní práva občanů, práva občanů vyplývající z existence čtyř svobod a individuální demokratická práva občanu.
Základem práv občanů Evropské unie je respektování základních lidských práv a svobod. Všechny členské státy mají povinnost respektovat lidská práva a svobody jednotlivce. Pokud lidská práva členská země nerespektuje, může se vystavovat ekonomickým a politickým sankcím, suspendování části členství nebo úplné ztrátě členství. Toto nové ustanovení bylo přijato summitem hlav států a vlád v Amsterodamu v roce 1997 a znamenalo otevřené se přihlášení Evropské unie k politice Rady Evropy na poli ochrany lidských a občanských práv. V této souvislosti spolupracují orgány Evropské unie úzce s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva. Také země, které chtějí do Unie vstoupit, musí prokázat, že jsou schopny garantovat základní občanská práva a svobody. První kodaňské kritérium přijaté summitem hlav států a vlád v roce 1993 připomíná všem kandidátům na členství, že ochrana lidských a občanských práv, ochrana menšin a tolerance k etnickým skupinám tvoří jedno z hlavních kritérií vstupu do Unie.
Vedle politických základních občanských a lidských práv má Evropská unie ambici garantovat základní sociální práva občanů Evropské unie. Podle znění novelizované Římské smlouvy a na základě změn, které přinesla Amsterodamská smlouva, mohou orgány Unie přijmout rozhodnutí k boji s formami diskriminace založené na rozdílu v pohlaví, rase, náboženství, věku nebo sexuální orientaci. Unie formálně i prakticky zaručuje rovné postavení mužů a žen v práci a v životě. Ochrana dat všech občanů a zaměstnanců je také zaručena.
Amsterodamský summit posunul také chápání práva na vyznání v rámci Unie. Unie garantuje právo církví a náboženských skupin působit na území Unie, pokud nenarušují vnitřní bezpečnost nebo veřejný pořádek. Unie také zaručuje ochranu postižených občanů EU, především v rámci fungování vnitřního trhu Unie. Tato formulace musí být v budoucnosti rozpracována do mnohých směrnic a nařízení, které budou formální ochranu prakticky uplatňovat. Ve všech státech Evropské unie byl zrušen trest smrti, nebo se nevykonává. Zrušení trestu smrti je také jednou z podmínek, které musejí kandidátské země před vstupem do Evropské unie splnit.
Maastrichtská smlouva také přinesla všem občanům právo volit ve volbách do Evropského parlamentu a ve volbách do místních zastupitelstev bez ohledu na to, zda pobývají v zemi svého původu nebo v jiné členské zemi EU, kde momentálně pracují nebo žijí. Občané Evropské unie také mohou podat petici Evropskému parlamentu. Ten ovšem může vyšetřovat pouze podezření z pochybení orgánu Unie při uplatňování práv občanů Evropské unie. Občan se může se svým podezřením z nesprávného postupu orgánů Unie obrátit i na Evropského ombudsmana (ochránce lidských práv), který věc vyšetří. Ochránce lidských práv je volen Evropským parlamentem.
Evropská unie si zakládá na své transparentnosti. Občan Evropské unie má také právo na volný přístup ke všem dokumentům Unie a členských států Evropské unie. Výjimku z tohoto pravidla mohou udělit pouze Evropský parlament nebo Rada Evropské unie. Faktem je, že Evropská komise donedávna nezveřejňovala ani svůj program jednání na svých internetových stránkách. Tato skutečnost byla předmětem ostré kritiky. Nová Komise pod vedením Romana Prodiho slíbila tuto situaci změnit. Občané mají také právo dozvědět se výsledky hlasování v Radě Evropské unie v případě, že Rada hlasuje o návrhu legislativního aktu. V tomto případě má také občan Evropské unie právo seznámit se s odůvodněním hlasování učiněným jednotlivými národními zástupci v Radě. V současné době se jedná o tom, zda zasedání Rady budou přenášena v přímém přenosu, aby byla zaručena nejvyšší míra transparentnosti. V případě, že se občan Evropské unie nachází mimo hranice Evropské unie, má právo na konzulární ochranu a pomoc jakéhokoliv členského státu i tehdy, když zemi původu občana EU nemá se zemí, ve které se právě nachází, diplomatické styky.
Unie však odmítá jakékoliv spekulace, že by občané Evropské unie ztráceli svá státní občanství. Každý občan Evropské unie je především občanem národního státu. Právní experti Komise a Rady tvrdí, že občanství Evropské unie státní občanství nenahrazuje, nýbrž nad rámec práv poskytovaných v rámci státního občanství přidává práva nová.
Kodifikací základních občanských, politických, ekonomických, sociálních a dalších práv v Evropské unii se stala Charta základních práv EU, kterou na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 vyhlásily slavnostně Rada EU ,Evropský parlament a Evropská komise. Orgány EU by se tak měly při svém konání řídit principy v Chartě obsaženými. Občané EU, kteří se budou domnívat, že některé z jejich Chartou daných práv bylo porušeno, mohou se při soudních sporech před národními soudy na Chartu odvolávat a soudy by měly k její existenci přihlížet.
DALŠÍ INFORMACE: http://www.euroskop.cz
Typ záznamu: Evropská unie
AKTUALIZACE: Jana Holáňová (Beskydy-Valašsko, regionální agentura CR) org. 2, 09.12.2002 v 12:12 hodin