HOREČKA František [ Osobnost ]

* 1894
+ 1976

kulturní pracovník a spisovatel

Studoval na příborském učitelském ústavu. Učil v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Tiché, kam se vrátil i po první světové válce z haličské a italské fronty. Od roku 1924 učil na frenštátské měšťance s výjimkou válečných let 1942 - 1945, kdy ho nacisté z trestu přeložili do Šenova. I po odchodu do penze působil v rodišti. Podivuhodný byl rozsah jeho tvořivého zájmu i energie, kterou věnoval obohacení kulturního života rodného města i Pobeskydí. Dominantními však pro něho byly zájmy literární, kde snad vyzkoušel všechny žánry, výtvarné umění, o němž psal a do něhož přispíval i svými malbami, jazykovědné práce - obzvláště dialektologie, a kulturní publicistika. Byl spoluzakladatelem uměleckého sdružení Koliba, organizátorem Krajinské výstavy moravskoslezského Pobeskydí ve Frenštátě (1934), vydavatelem kulturního měsíčníku Moravský východ (1935-1937), spoluredaktorem Našeho Valašska a Vlastivědy Frenštátska, pro niž sestavil sborník Kniha o památném Radhošti (1931). Debutoval sbírkou zemitých veršů Drsný živel (1915), ztvárnění beskydského života zůstal věrný i ve sbírce Radhošť (1924). Z početných prozaických knih měly nejširší ohlas pozoruhodné zápisky ze světové války Za pět minut dvanáct (1933), povídkový cyklus My z hor (1939, přepracováno 1962) a hlavně barvitý obraz dávného krajového řemesla Ševci (1944, přepracováno jako Třínožka s vavřínem, 1973). Z dramat byly uváděny Nápoj lásky (1921), Ondráš z Janovic (1935) a Blesky nad gruněm (1936). Nejznámější z jeho tvorby jsou však pohádky v knížkách Kouzelná píšťalka (1942,1994), Když rozkvétá kapraď (1944), Kouzla noci svatojánské (1947, doplněno 1990) a Pohádky letního slunovratu (1967). Je autorem čtyř svazků bezručových studií a esejí a monografie Frenštátský literární salón (1969), vydal knížku o svém příteli - Břetislav Bartoš, malíř národní tradice (1928). Prvořadý badatelský význam má jeho obšírná práce Nářečí na Frenštátsku (1941, dodatky 1944), vydaná s oceňující předmluvou Františka Trávníčka. V tomto díle pokračuje syn Mojmír (*1926), zatímco mladší Svatopluk (*1929) je překladatelem z francouzské literatury.