Těšínit [ Geologická zajímavost ]

Stará, všem známá pravda říká, že kdokoliv chce postavit něco trvalého a bezpečného, musí stavět na pevném a stabilním podloží, na tvrdé skále. Právě takto byl založen Těšín. Jestliže se toto město na jaře zdobí žlutozelenými květy vzácné rostliny typické pro tento region, "těšíňanky” čili hvězdnatce zubatého, a jestliže víme, že měšťané v 16. a 17. století při lovu používali nádherné zdobené zbraně "těšínky”, nemělo by nikoho překvapovat, že i skála, o níž se opírají základy Těšína, byla nazvána "těšínit”.

Ve skutečnosti pouze některé těšínské budovy mohly být postaveny na těšínitu, protože podloží v okolí města tvoří jiné druhy hornin. Podloží Těšínského Slezska připomíná dort vytvořený z mnoha vrstev. Na rozdíl od dortu však tyto vrstvy leží šikmo (geologové nazývají tyto tektonické celky "desky”). Na různých místech Těšínska se na povrch dostávají různé vrstvy.

V okolí Těšína tvoří podloží deska zvaná (jak jinak) těšínská. Tato deska se skládá ze tří sedimentačních vrstev (vzniklých sedimentací skálotvorné hmoty), které vznikly v dolní křídě, což je období začínající před 135 miliony let. Nejnižší vrstvu tvoří dolní lupky (to snad už tuší každý) těšínské, které se nazývají i goleszowské slíny (získávají se v kamenolomech v okolí Goleszowa a používají se jako příměs do cementu ve zdejší cementárně). Jde o bituminózní skály žlutošedé až černošedé barvy, které tvoří vrstvu silnou asi 300 m.

Na dolních lupcích leží vrstva organických deskových vápenců o síle 150 m, bílé či žluté až šedé barvy. Rovněž tyto vápence se kdysi těžily v menších či větších kamenolomech od úpatí Malé Čantoryje až po Goleszów (nyní se nejvíce těží v kamenolomu v obci Leszna Górna).

Nad vápenci se prostírá asi třistametrová vrstva horních těšínských lupků, které jsou tmavé, někdy ocelově šedé, a stavbou připomínají lupkové pískovce.

V sedimentačních skalách těšínské desky se objevují vtlačené žíly hlubinných magmatických skal - tedy vzniklých ze ztuhlé lávy. Takové žíly se nejčastěji objevují v horních těšínských lupcích. Jsou to skály s velmi vědecky znějícími názvy - dioritoidy, foidové gabroidy, pikrity a také takové, jejichž regionální název se ujal běžně v geologii - těšínity. Žíly těšínitů mají tloušťku od několika centimetrů až po desítky metrů a jejich délka dosahuje stovky metrů.

Těšínity se objevují v různých variantách, které se liší chemickým složením. Hlavními složkami těšínitů jsou amfiboly, pyroxeny, plagioklasy, pegmatity, biotity, olivíny. Pro někoho, kdo se s geologií potkává náhodně, ponejvýš tehdy, když zakopne o kámen při výletu, mohou tyto názvy znít nesrozumitelně a záhadně. Pod těmito termíny se skrývají různé křemičitany hořčíku, železa, vápníku, sodíku, hliníkokřemičité sloučeniny sodíku a vápníku, které se vyskytují v různých magmatických skalách.

Mají nejrůznější barvy (od bílé přes žlutou, šedou, zelenou, hnědou, červenohnědou až po černou) a tvarově se vyskytují jako zrnka, pruty, jehličky, plíšky, destičky či jiné krystalické formy. Těšínity mají proměnlivou barvu od bílošedé a šedozelené po zcela černou a mívají různou strukturu v závislosti na převaze jednoho či druhého horninotvorného minerálu.

V silnějších žílách jsou obvykle patrná výrazná zrna s převahou světlejších plagioklasů (jde o leukratické formy těšínitu). U drobnozrnných forem těšínitu převažují naopak tmavé složky (melanokratické formy). Tmavé minerály nejsou příliš odolné vůči erozi, takže těšínit, který byl dlouhodobě vystaven vlivům eroze, připomíná slabě slepené bloky, které je doslova možné drtit rukama. Stáří těšínitu je nejisté - pravděpodobně pocházejí ze střední křídy, takže jsou mladší než sedimentační skály, ve kterých se objevují. Těšínit poprvé identifikoval a popsal Ludwik Hohenegger, autor první podrobné geologické mapy Těšínského knížectví, kterou vydal r. 1861.

Na Těšínské pahorkatině se těšínity vyskytují především v okolí Těšína (Boguszowice, Kalembice), mezi obcemi Puńców a Mnisztwo, v obcích Rudów, Zamarski, v okolí obcí Iskrzyczyno, Wiślica a Grodziec. Někdy jde o menší odhalené skalní bloky, častěji však těšínit bývá k vidění v bývalých kamenolomech.

Nyní už těšínit nemá hospodářský význam, i když ještě před několika desetiletími se těžil a využíval především jako silniční materiál. Těžil se v řadě míst na Těšínské pahorkatině (jedním z těchto míst může být i "Ondrášova díra” v lesní rezervaci Kopce v Marklowicích. I když jde o vzácnou a zajímavou skálu, jediným chráněným nalezištěm byl doposud kamenolom na hoře Goruszka v obci Grodziec Śląski (od r. 1958).

Na území Těšína existuje několik míst, na kterých lze spatřit těšínit. Z vědeckých a vzdělávacích důvodů by si ochranu zasluhovala dvě z těchto míst - odkrytý masiv v blízkosti ulice Kręta (Strmá) pod estakádou ulice Graniczna (Hraniční) a bývalý kamenolom na ulici Majowa (Květnová).

Odhalený těšínit na prvním nalezišti se nachází v dolní partii svahu uzavírajícího široké údolí řeky Olše v blízkosti domu na ulici Kręta 12. Poblíž se nacházejí estakády podepírající Hraniční ulici (od hraničního mostu) a vojenský bunkr z 30. let minulého století. Odhalené místo je dobře viditelné a lehce přístupné všem zájemcům. Odkrytá stěna měří přes 25 m na délku a nejvyšší (2,5 metru) je ve střední části. Těšínit má v těchto místech hrubozrnnou a středozrnnou strukturu a barvou se liší místo od místa podle poměru světlých a tmavých minerálů. Ve střední části je lávová skála odhalena "čerstvě” a lze v ní dokonale rozeznat černé podlouhlé komíny - krystaly hornblendy, pyroxeny a světlejší plagioklasy a pegmatity. V okrajových částech naleziště těšínit zvětral, takže se místy skála pokryla nánosem oxidů železa, které vznikly rozkladem tmavých hornin.
Městská rada v Těšíně v r. 2002 rozhodla o ochraně naleziště jako "dokumentačního naleziště”. Neméně působivá je i opodál odkrytá vrstva těšínitu na pozemku Kręta 12, rovněž dobře viditelná z ulice.

Druhé naleziště těšínitu, které si zaslouží ochranu, je bývalý kamenolom v blízkosti domu na adrese Majowa 64. Kamenolom proniká do lesnatého svahu nad Kalembiankou na jejím levém břehu. Má tvar pravidelného amfiteátru s rozměry 25 x 25 m a je otevřený západním a severozápadním směrem. Nejvyšší stěna (ve východní části) dosahuje výšky 17 m od základu lomu, který u samotné stěny pokrývá značná hromada kamenné drti. Zdejší žíla těšínitu je patrná na východní stěně a v dolních partiích jihovýchodní stěny. V dolní části se vyskytují tmavé drobnozrnné varianty těšínitu, na nich leží vrstvy konstantního a pásového rohovce a poté vrstva slabě metamorfovaného prachovce. Jde o skály metamorfované vlivem lávy, které pronikají mezi vrstvy sedimentů. V horní části skalní stěny je patrná přítomnost horních těšínských lupků s velmi světlou barvou.

Kolem kamenolomu roste listnatý les s habry, javory babykami a duby a několika druhy, které se těší právní ochraně - jaterník trojlaločný, kopytník evropský, prvosenka vyšší a kalina obecná.

Vzhledem k vzácnému výskytu může být těšínit, stejně jako hvězdnatec zubatý, řazen k nejzajímavějším pozoruhodnostem Těšína.

UMÍSTĚNÍ

AKTUALIZACE: Radka GAJDUŠKOVÁ (Beskydy-Valašsko, racr) org. 56, 17.05.2004 v 12:24 hodin