PŘIPRAVUJEME: Ukládání Ježibaby k zimnímu spánku (31.12.2022 v 11:00 hodin)

#08. pozemková reforma

Po vyhlášení Československé republiky 28. 10. 1918 byly zákonem č. 61/1918 Sb. z 10. 12. 1918 zrušeny šlechtické tituly, takže Richard Freiherr Drasche von Wartinberg (1850-1923) začal užívat občanské jméno s akademickým titulem Dr. Richard Drasche-Wartinberg.

Nejvíce ho zasáhla první pozemková reforma, která postihla i jeho majetek. Již 9. 11. 1918 byl přijat zákon č. 32/1918 Sb. o obstavení velkostatků, aby s nimi majitelé nemohli nakládat. Následoval zákon č. 215/1919 Sb. ze 16. 4. 2019 o zabrání velkého majetku pozemkového, dne 30. 1. 1920 zákon č. 81/1920 Sb. (přídělový) s pravidly přidělování zabrané půdy, 11. 3. 1920 byl vydán úvěrový zákon č. 166/1920 Sb., kterým stát ručil za úvěr poskytnutý přídělcům a stanovil nevypověditelnost takovéhoto úvěru, a 8. 4. 1920 náhradový zákon č. 329/1920 Sb., upravující způsob částečného odškodnění původních vlastníků.

Je pozoruhodné, že pozemková reforma na velkostatku pardubickém byla zdůvodněna jako vítězství ozbrojených stoupenců husitství, kteří se shromáždili na Kunětické hoře a pak se zmocnili Hradce Králové: "Aby bylo vyhověno velmi naléhavé potřebě půdy v kraji pardubickém, převzal Státní poz. úřad za finanční pomoci Agrární a průmyslové banky v Brně do vlastnictví celý velkostatek pardubický dnem 1. července 1920. Stalo se tak na základě cenové dohody s majitelem ve smyslu § 44 zákona náhradového. Tím po 500 letech bylo konečně úplně vyhověno přání zemědělců, poprvé projevenému na táboru lidu na Hoře Kunětické dne 25. června 1420" (Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 15).

Státní úřad potvrzuje, že na financování reformy se podílela Moravská agrární a průmyslová banka (zal. 1908). Jejím vrchním ředitelem byl František Aschenbrenner (nar. 11.1. 1874, zemřel 1942), jenž se na počátku roku 1919 dle svědectví Karla Leopolda (viz Vzpomínky z prvých dob ministerstva financí, s. 50) podílel na měnové odluce dr. Aloise Rašína (1867-1923).

Výměra pardubického velkostatku Dr. Richarda Drasche-Wartinberg obnášela v roce 1920 celkem 6.429 ha veškerých pozemků: "Na role připadalo 2.627 ha, na louky 705 ha, na pastviny 147 ha, na zahrady 20 ha, na stavební plochu 12 ha, na rybníky 596 ha a na neplodnou půdu 11 ha. Pozemky leží ve 47 katastrálních obcích a 6 soudních okresích a to: v pardubickém 32 obcí, v přeloučském 11 obcí, v holickém 1 obec, v chrudimském 1 obec, v nechanickém 1 obec a v královéhradeckém 1 obec. Zemědělská půda tvořila pět velkých komplexů: režijní dvůr Hradiště-Brozany ve výměře 372 ha, dvůr Semtín 242 ha, dvůr Ždánice 345 ha, dvůr Hrobice 372 ha a dvůr Nemošice 248 ha. Asi 1300 ha zemědělské půdy bylo v krátkodobém, vnuceném a dlouhodobém pachtu. Ostatní zemědělská půda mimo režijní dvůr Hradiště-Brozany byla ve velkopachtu" (Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 15-16).

Dne 18. 11. 1919 skupina poslanců Národního shromáždění interpelovala ministra zemědělství Karla Práška (1868-1932) dotazem na rozprodávání velkostatku bývalého barona Drascheho na Pardubicku (viz archív PSP ČR, 1918-1920, tisk 1879): "Oprávněnému volání malých zemědělců po půdě není ještě dosud vyhovováno, ale se všech stran republiky docházejí zprávy, že ministerstvo zemědělství dává povolení k odprodeji části velkostatků většímu rolnictvu a k rozprodeji celých velkostatků bez ohledu na to, že výbor pro pozemkovou reformu není hotov se zákony, komu má býti půda dána, a že v každém případě dá se očekávati, že půdu ze zabraných velkostatků větší majetníci pozemků nedostanou. Poměry tyto vyvolávají velikou bouři nespokojenosti mezi malými zemědělci ve všech částech republiky a které hrozí poškoditi pravidelný vývoj státu, nebude-li šetřeno ve smyslu zákona oprávněných nároků zemědělského lidu. Na Pardubicku pověřil bývalý baron Drasche svého úředníka J. Benáčka rozprodejem svého velkostatku. Pan Benáček jezdí po obcích a nabízí jednotlivé části větším rolníkům za ceny takové, že dle nich velkostatek, který byl v dubnu t. r. nabízen městu Pardubicím za 11 milionů korun, by přišel nyní na 16 milionů korun. Pan Benáček všude vypravuje, že má k tomuto nezákonnému jednání povolení ministerstva zemědělství a že mu v jeho počínání nemůže nikdo zabrániti. Poněvadž je tazatelům známo, že veškerými otázkami pozemkovými pověřen je pozemkový úřad, který sám má právo velkostatky zabírati a rozprodávati a že ministerstvo zemědělství bylo pověřeno pouze prozatímním opatřením na velkostatcích, táží se podepsaní:
1. Jest panu ministru zemědělství známo toto jednání p. J. Benáčka v zastoupení bývalého barona Drascheho na Pardubicku ?
2. Dal pan ministr zemědělství právo p. J. Benáčkovi rozprodávati velkostatek jmenovaný většímu rolnictvu,
3. co hodlá učiniti pan ministr zemědělství, aby rozprodávání jmenovaného velkostatku bylo zastaveno a prodané části vráceny."

Na to ministr zemědělství Prášek dne 3. 1. 1920 odpověděl: "Ministerstvo zemědělství dbajíc přesně mezí své kompetence, nedalo v tomto, ani v žádném jiném případě svolení k rozprodeji velkostatku. Proto všechna opačná tvrzení ve veřejnosti tiskem rozšiřovaná nezakládají se na pravdě. Z toho důvodu jsou také obavy pánů dotazovatelů bezpodstatny. Ministerstvu zemědělství osoba p. J. Benáčka, domnělého zástupce bar. Drascheho na Pardubicku, je docela neznáma a nebylo jemu, ani komu jinému dáno právo k rozprodeji velkostatku. Prosím, aby odpověď tato byla vzata na vědomí" (viz archív PSP ČR, 1918-1920, tisk 2100).

Byl to naopak ministr zemědělství, co nemluvil pravdu. V listopadu 1919 jednání se zástupcem majitele velkostatku naznačila reálnou možnost prodeje Kunětické hory (viz Miloš Jiroušek: Kunětická hora od středověku po současnost, 2021, s. 26) a již 19. 12. 1919 byla v utajení podepsána prozatímní smlouva, kterou Muzejní spolek koupil Kunětickou horu za 86.000 Kč. Následně 4. 1. 1920 valná hromada na návrh Josefa Sakaře (1870-1937) za předsednictví starosty města Františka Váchy (1878-1965) schválila definitivní smlouvu o koupi Kunětické hory, jež byla ve Vídni podepsána majitelem panství 28. 1. 1920 a dne 7. 7. 1920 zaknihována do pozemkové knihy obce Ráby č. 100 (viz Jiří Kotyk: František Karel Potěšil, Pardubice 2009, s. 126). "Vyskytly se hlasy, že koupě byla zbytečná, ježto mohla býti Kunětická hora dosavadnímu držiteli prostě zabrána. Byl to však názor mylný, jak se u Pozemkového úřadu v Praze prof. J. Sakař a starosta města Fr. Vácha sami přesvědčili" (viz František Karel Rosůlek: Kunětická Hora, 1922, s. 27).

Při podpisu prozatímní smlouvy o Kunětické hoře 19. 12. 1919 projevil tajemník Dr. Drasche Josef Benáček ochotu jednat také o prodeji sídla velkostatku (viz Jiří Kotyk: František Karel Potěšil, Pardubice 2009, s. 126), a tak již  25. 1. 1920 valná hromada Muzejního spolku mohla odsouhlasit smlouvu o koupi pardubického zámku za 750.000 Kč (viz Zuzana Váňová: Musejní spolek v Pardubicích v letech 1918 až 1945, Univerzita Pardubice, 2014, s. 13).

Tyto majetkové transakce za velmi nízkou cenu, jejichž součástí bylo také 42 ha pozemků, odsouhlasil Státní pozemkový úřad: "Památný zámek pardubický a Kunětická Hora byly již roku 1920 odevzdány Musejnímu spolku v Pardubicích, který tyto objekty výhodně získal, čímž uchování těchto památek budoucím věkům jest zajištěno“ (Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 15-16).

Prohlášením, že "uchování těchto památek budoucím věkům jest zajištěno“, úřad potvrdil vyslyšení prosby faráře a spisovatele Josefa Nechvíle (1841-1902) z roku 1883: "Hrad samotný, kdykoliv jej od kterékoliv strany spatřuji, zdá se mi připadati jako šedivý stařec, prosící náš věk o almužnu a slitování slovy: Vy, kteří se rádi vlastenectvím v nynějším století honosíte, nedejte mi klesnouti v temný hrob předčasný, aby potomci Vaši nemusili o Vás říci, že jste nechali zkaziti krásné památky, na které oni tak mnoho peněz vynaložili! Kéž ohlas prosby hradu Kunětického, strážce to staletého roviny Pardubické, neostane bez povšimnutí a nezanikne do větru zapomenutosti!" (viz Josef Nechvíle: Sezemice, Dříteč, Kunětice a Hora Kunětická, 1883, s. 51).

Nejvíce zabrané půdy z majetku Dr. Richarda Drasche-Wartinberg byla přidělena drobným žadatelům (celkem 1.657,33 ha): „Budiž zdůrazněno, že bylo příděly poděleno 115 legionářů, celá řada válečných poškozenců, pozůstalých po legionářích a pod.“ (Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 30).

Záborový zákon umožnil, aby původním vlastníkům byla ponechána půda do maximální výměry 250 ha: „V Hradišti-Brozanech si vymínil bývalý majitel velkostatku dle § 11 záborového zákona majetnost 150 ha půdy zemědělské a 100 ha lesů“ (Provedení pozemkové reformy na velkostatcích..., vydal Státní pozemkový úřad, 1921, s. 28). Dohoda o tom byla učiněna 5. 10. 1920 s vyřízením ze dne 31. 1. 1921 č. 1277/21 - II.odd. a podepsána Dr. Richardem Drasche-Wartinberg ve Vídni 16. 8. 1921. Na základě toho Zemský civilní soud v Praze dne 19. 1. 1922 povolil zapsat změny v pozemkových knihách se závazkem zakazujícím převod nemovitostí do 5. 10. 1922 (viz sbírka listin Katastrálního úřadu Pardubice, 1874/21).

Již 9. 10. 1922 tyto pozemky včetně Lovčího zámečku získal do rodinného majetku František Aschenbrenner, jenž byl vrchním ředitelem Moravské agrární a průmyslové banky, která tuto pozemkovou reformu financovala...

Luděk Šorm