PŘIPRAVUJEME: Ukládání Ježibaby k zimnímu spánku (31.12.2022 v 11:00 hodin)

#03. stavba zámečku

Kronika obce Ráby dokládá, že "v roce 1882 započala stavba letohrádku v lese pod Kunětickou horou", který měl sloužit jako reprezentativní sídlo nového majitele velkostatku Dr. Richarda Drasche-Wartinberg (1850-1923) a pro jeho vzácné hosty. Stavbu vedl a projektoval rodák z východočeských Slatiňan, architekt a od roku 1885 první ředitel Uměleckoprůmyslové školy v Praze František Schmoranz ml. (19. 11. 1845 - 12. 1. 1892), který v letech 1874-1884 ve Vídni sdílel kancelář společně s architektem Janem Machytkou (14. 3. 1844 - 28. 7. 1887).

Z dnešního hlediska je neuvěřitelné, že šlechtic dokázal tak obrovské dílo postavit a vybavit za cca 1 rok od chvíle, co koupil pozemky, neboť již 4. října 1882 vyšla obsáhlá recenze v novinách Pernštýn, kde se uvádí:Stavba loveckého zámku pod troskami hradu kunětického. Na úpatí kunětického hradu ve středu vonných jehličnatých lesů staví nynější majitel zdejšího panství Richard rytíř Drasche rozkošný zámek lovecký. Těžko určiti sloh stavby té, jest to zcela originelní dle způsobu starého českého vesnického domku vystavěný palác, rozměrů ne sice ohromných, avšak při pohledu na něj, zdá se nám, že něco podobného již odedávna nalézá v hlubokých těch lesích; nepřipadne nám ani na mysl, že stavba tak prostinká do hustého hvozdu by se nehodila. Vše, od hřebene střechy až k základům tvoří jemný soulad s krásami lesními, všecky ty ozdoby a celý styl stavby nehodí se skoro nikam jinam, než do stínu tmavých hvozdů. Úzkou stezkou kráčíme od blízké vesničky Ráby vlevo, a tu ze středu mladého lesíka vystoupí široký dřevěný štít budovy a brzy objeví se zrakům našim celá stavba ve vší své majestátnosti. Průčelí zámku čelí ku straně východní, hlavní portál pak jest povýšen do prvého poschodí a vedou k němu po obou stranách široké kamenné schody. Nad portálem vysoko ční krásný dřevěný pavlan na dřevěných, uměle vyřezávaných sloupech. Celá, velmi silná stavba stavena jest z kunětického kamena a z dříví, jejž poskytl na tom místě stávající les. Přízemí jest zcela z kamene, kdežto prvé poschodí vykládáno jest neotesanými kmeny, jejichž konce uměle jsou spojovány. Štít vykládán jest silnými latěmi a střecha kryta břidlicí. Vnitřní zařízení, pokud se dá souditi a pokud lidé pracující – rozumí se že po většině Němci (Vídeňané) – jest asi následující: V přízemí vstoupí se do mosaicky dlážděného korridoru, z něhož po obou stranách stejnoměrně vedou dveře do komnat služebnictva, na straně k průčelí pak nalézá se prostranná místnost pro kuchyň. V prvém poschodí jsou byty pro pány a pro děti. Všecky pokoje ty jsou prostranné, dosti nízké a opatřeny jsou dvojitými místy i trojitými okny i dveřmi. V podstřeší pak najdeme čtyři, ku čtyřem stranám světovým čelící komnaty. Tyto jsou nejlepší ze všech, ne sice pro elegantní zařízení, jako pro rozkošnou vyhlídku, jež oku se zde otvírá. Schody, jež vedou uvnitř z přízemí do prvého poschodí a podstřeší jsou skvostným a drahocenným zábradlím opatřeny. Celá budova, ač z hořlavého materiálu nazvíce se skládá jest důkladně opatřena proti nebezpečí ohně. Nejen že místnosti pod střechou opatřeny jsou dlažbou, jež složena ze chamottových, ohnivzdorných cihelek, ony mají i těžké, železné, hermeticky téměř přiléhající dveře, které nepřipustí vzduchu, jenž by vzniknuvší oheň podporoval. Sklepu v budově té není žádného; stavíť se poblíž důkladný vinný i pivní sklep přímo pod zem. Vedle nacházejí se i důkladné stáje pro koně. Tyto zařízeny jsou, tak že koně stojí na mírně nakloněné ploše, takže všecka nečistota po ní do vedlejšího žlábku se odvání. Zde máme i byt hajného.“

Recenzent zmiňuje moderní protipožární opatření, v sousedství budovu dnes č. p. 58 ("Vedle nacházejí se i důkladné stáje pro koně. Tyto zařízeny jsou, tak že koně stojí na mírně nakloněné ploše, takže všecka nečistota po ní do vedlejšího žlábku se odvání. Zde máme i byt hajného.“) a že se staví "poblíž důkladný vinný i pivní sklep přímo pod zem" (dnes č. p. 40 u silnice).

Podle kroniky obce Ráby se dokončovací práce protáhly do roku 1883. Je to pochopitelné, neboť kolem tří budov z cihel postavených a obložených kameny či kládami, je ještě rozsáhlý odvodňovací systém podzemních kanálů s klenutým stropem, precizně vyzděný z cihel, dovážených koňskými povozy z cihelny v Podlažicích za Chrudimí. Kolik koňských povozů muselo být současně na trase dlouhé cca 30 km, aby tak rozsáhlé dílo stačily zásobovat?

Lovčí zámeček Ráby 1895

Lovčí zámeček v Rábech je výjimečná stavba - je opomíjeným předobrazem slavné České chalupy na Jubilejní zemské výstavě 1891, čehož si poprvé povšiml redaktor Jan Kahásek: "Tato práce jest prvním moderním upotřebením slohu české chalupy (provedena r. 1882). Jest věru čeho litovati, že nevešla v širší známost alepoň odborníků. Ale zdejší umělecké kruhy, bohužel, všechno, co ve Vídni vzniká, rádi opomíjejí mlčením, i když se tím upřímným vlastencům nejtrpčí křivda činí" (Sborník Čechů Dolnorakouských, 1895, s. 100).

V rábské kronice se uvádí, že tam bylo „25 pokojů obytných a 8 místností služebních.“ K hospodářství náležela ještě budova s konírnami a bytem správce (dnes č.p. 58). Strážce letohrádku měl vlastní dům (dnes č.p. 40 „Hájovna“ u hlavní silnice).

Ve sborníku Čechy je Lovčí zámeček charakterizován jako „villa, provedená dle pravidel nejvybranější elegance, se vším pohodlím naší doby, nepohřešující ani telefonického spojení se zámkem pardubským, položená však na úpatí skály, na pokraji lesa, prosta rozhledu a sama zcela zakrytá. Původu jest nového. Nynější majitel Pardubického panství, dr. baron Drasche, známý vídeňský velkoprůmyslník, zbudoval si zde na místě odlehlém letní byt, kde v kruhu rodiny své, nikým nevyrušován, hodlá tráviti doby podzimní. Kéž osvědčila by se pověst, hlásající, že hřích páchaný na Hoře Kunětické slovem nového majitele staven byl. Osudy hradu na Hůře Kunětické jsou velmi zajímavý. Nadšený zpytatel dějin českých hradů a tvrzí, A. Sedláček (1882), praví velice případně, že Kunětická Hora jest obrazem moci veškerého panstva českého. Před husitskými válkami na Hoře nic nebylo, když panstvo české nejmocněji působilo v osudy zemské, stál tu pyšný hrad, a když moc panstva podlehla samovládě královské, zřítilo se také panské sídlo na Kunětické Hoře“ (viz Šubert, František Adolf, ed. a Borovský, František Adolf, ed. Čechy. Díl IV, Polabí. V Praze: J. Otto, [1888], s. 78; reedice: Dr. Justin V. Prášek: Na úpatí Kunětické hory koncem 19. století, Klub přátel Pardubicka, 2008, s. 18-19).

Ke zmínce o telefonickém spojení se zámkem v Pardubicích, kde bylo sídlo velkostatku, můžeme doplnit, že 5. 9. 1895 byl v Pardubicích zahájen provoz 1. telefonní ústředny, měla 18 účastnických stanic (viz Jiří Paleček: Malá kronika Pardubicka do konce 19. století, vydal Klub Přátel Pardubicka 2007, s. 75). Od 15. 5. 1909 mohl majitel Lovčího zámečku a velkostatku užívat přímé telefonní spojení Pardubice - Vídeň a od 30. 12. 1912 přímé telefonické spojení Pardubic s Prahou.  Provoz 1. automatické telefonní ústředny v Pardubicích byl zahájen až 31. 5. 1936 (viz Jiří Paleček: Malá kronika Pardubicka 20. století, vydal Klub Přátel Pardubicka 2010, s. 14, 20 a 56). Propagační leták "Penzionu Ráby pod Kunětickou horou" z roku 1940 potvrzuje, že do Lovčího zámečku byla zavedena telefonní stanice č. 3 a že má elektrické osvětlení (viz archív ing. Petra Mlejnka).

O elektrifikaci Lovčího zámečku zatím přesnější údaje nemáme, a tak lze pouze odhadovat, že majitel rozsáhlého velkostatku s privátním telefonickým spojením měl k dispozici i elektřinu. V Pardubicích se poprvé 4 elektrické obloukové lampy Ing. Fr. Křižíka rozsvítily již 7. 9. 1883 v předvečer odhalení pomníku bratranců Veverkových (viz Jiří Paleček: Malá kronika Pardubicka do konce 19. století, vydal Klub Přátel Pardubicka 2007, s. 70). V roce 1903 byla v Pardubicích vystavěna parní elektrárna v Karlově ulici a elektřina uchvátila návštěvníky slavné Východočeské výstavy (25. 7. - 28. 9. 1903) "zvláště za večerů, kdy mnoho elektrických lamp po výstavišti a sta žárovek v sadech Bubeníkových rozlévaly magické světlo" (viz Jiří Paleček: Malá kronika Pardubicka 20. století, vydal Klub Přátel Pardubicka 2010, s. 5). Kronika obce Ráby připomíná, že 27. 3. 1924 "jest v obci zapnut proud v trafostanici. Připojeno na elektrický proud jest jen několik čísel" (hostinec Josefa Formana č. p. 14, dům Arnošta Kopeckého č. p. 9 a Jaroslava Skaly č. p. 8). Elektrický rozvod byl téhož jara prodloužen až na Kunětickou horu, kde se konala velká slavnost (viz Zdena Chvojková a Petr Vorel: Program obnovy vesnice Ráby, nástin historie obce, VČM Pardubice, 1997, s. 7).

Obora s Lovčím zámečkem a zříceninou hradu Kunětická hora

Kolem letohrádku dal baron vysázet vzácné cizokrajné stromy, vonné douglasie a měkkolisté jedle do podoby „skvostně upraveného“ zámeckého parku. Tyto pozemky byly oploceny, jak dokládají dobové fotografie i turistický průvodce "Pardubice a Kunětická hora", když popisuje cestu na sever od zvoničky v obci Ráby po dnešní hlavní silnici: "Odtud stoupáme do blízkého lesa, v němž do r. 1778 bývala daňčí obora. V pravé části plotem ohraničené jest villa bar. Drascheho, který byl vlastníkem Hory Kunětické" (viz Pavel Körbr: Körbrův průvodce po Čechách, sv. 33, 1921, s. 21). V levé části dobového snímku z archívu Východočeského muzea v Pardubicích je vidět štít Lovčího zámečku (fotografováno na okraji obce Ráby, cesta vlevo vede k dnešní Restauraci pod Kunětickou horou).