V Rábech tlačili perníkové Václavy

Ráby - V pátek 28.9.2007 patřil roubený zámeček pod Kunětickou horou v Rábech perníku. Sladké pečivo zdobené bílou polevou se tu kupovalo, jedlo i peklo.
Děti i jejich maminky si mohly vyzkoušet, jak se vyráběl klasický perník, jak ho znávaly děti z počátku minulého století. Čokoládová či barevná poleva tehdy byla věcí neznámou. Parádu na perníku obstarával reliéf, který pečivu dával podobu bohatě zdobeného srdce, koníka či zvířátka. "Těsto připravujeme z medu, mouky a koření. To je v tomto případě hlavně skořice, kterou do perníku dávám, aby při pečení pěkně voněl. Tyhle perníky budou pouze dekorační, takže je pečeme poměrně dlouho, aby byly trvanlivější. Kdybychom je chtěli jíst, vyndám je z trouby dříve a přidám do nich i další koření, jako například badyán a anýz," vysvětluje ježibaba, která kurz výroby perníčků vede. Podle mohutného plnovousu je to ale převlečený perníkář. Forma na perník je vlastně tlustší prkénko, do kterého je vyrytý obrázek. Před použitím ho perníkáři namastí jedlým olejem, aby se k němu těsto nelepilo.
Ježibaba zatím vyválela z těsta asi centimetr a půl silnou placku, ze které vyřízla obdélník, který odpovídal velikosti formy. A zatímco mluví, předvádí hloučku diváků další taje perníkářského řemesla. "Teď to musíte kousek po kousku pořádně přimáčknout k formě, aby se pěkně obtiskla do těsta. Promáčknutá místa potom pěkně zahladíte, a pokud jste formu dost namastili, objeví se vám takovýhle pěkný Vašek," říká, a když sloupne těsto z formy, je vidět reliéf s národním světcem v knížecí čepici na hlavě a s praporem v ruce.
Přebytečné těsto se pak snadno okrájí, takže perníkář získal svatý obrázek nebo figurku koníka. Za chvíli už z trouby zavoněly med se skořicí a první perníčky putovaly k lidem, kteří si je vytvořili.
"Bylo to moc zajímavé. Netušila jsem, že nezdobený perník může být po upečení tak hezký. Dole prodávají vyřezávané formy. Dvě nebo tři koupím a uvidím, jaký budu mít na vánoce úspěch s perníkem," říká Hana Strnadová z Pardubic.
Její šestiletá dcera Jana ji tahá za šos bundy a ukazuje jí ještě teplou, hnědou perníkovou panenku zavinutou v peřince. "Hezká, viď? Uděláme si ještě koníčka, jo?" říká mamince a staví se opět do fronty před stolem, kde Ježibaba zaučuje další perníkáře.
(vid)
Mladá fronta DNES - pardubický kraj
29.9.2007